Patří mezi osobnosti, o nichž se pro jejich genialitu, pracovitost a mravnost dá psát jen velmi těžko. Každodenní namáhavá práce na veřejnost působí šedivě, téměř nudně a mediálně nepřitažlivě. Komenského myšlenky, jako u jiných výjimečných osobností, jedni zatracovali, jiní je vzývali jako nové náboženství. Když se jich pak sami chopili a nedokonale zaváděli do praxe, divili se, že nefungovaly podle ideálu. Co jsme si z díla našeho slavného předka vzali k srdci? Nezůstal jen obsáhlou kapitolou v učebnicích? 

Škola není zábava a učení je tvrdá práce 
Pro pár příkladů nemusíme chodit daleko. Třeba taková škola hrou. Moderní učební pomůcky jsou jistě důležité, ale kdo se chce něčemu naučit, musí se zároveň uvolit k tvrdé a systematické práci, jíž valná část současné školní mládeže odvykla. A starší generace se jí to skoro bojí říct, aby nebyla nařčená z mentorování. 
Problém přístupu ke studiu však není žádnou novinkou. Již po kompromisním vestfálském míru pozvali kníže Zikmund Rákóczi a jeho matka kněžna-vdova k sobě do Sedmihradska – knížectví v Uhrách, tehdy závislém nikoli na Habsburcích, ale tureckém sultánovi – mezinárodně respektovaného vědce a věhlasného 
pedagoga, aby v Sárospataku (Blatném Potoce) vybudoval vzorovou vševědnou školu. Kývli na všechny jeho podmínky: dobré platy pro učitele, stipendia pro chudé i zřízení tiskárny učebnic. 
Nebylo to poprvé, co byl jako autor efektivních vzdělávacích metod přijat s iluzí, že mávnutím kouzelného proutku učiní z negramotných adeptů vzdělance. Jako vždy se s chutí pustil do práce a začal pořizovat ke svým latinským učebnicím maďarské překlady. Když se ukázalo, že nemá žádnou zázračnou metodu, jak snadno a rychle nalít znalosti do hlavy, narazil na rozladění. Náročnou a zdlouhavou přípravu odmítali studenti, jejich zámožní rodiče a nakonec i učitelé. V roce 1654, rozčarován nepochopením, své tříapůlleté snažení vzdal. Do Lešna se však vracel s rukopisem nově koncipované učebnice Svět v obrazech (Orbis pictus). …

zdroj: časopis Age 5-6/2015